Co dělá každá z nás, ale nepřizná to?







Kdysi se o našich temných poklescích nemluvilo, protože nikdo neměl tu odvahu ani vychování o tom konverzaci začít. Nad tématy jako je sebeuspokojování, samotný akt v ložnici, nebo třeba průběh našich dní nikoho ani nenapadlo o tom přemýšlet. Díky postupu doby se více začala prosazovat svoboda myšlení a vyjadřování, a nejenom ve způsobu uvažování, ale i v rozhodování. Dříve neexistovalo něco jako je manželství z lásky, jenom v případě, že jste byli dostatečně zámožní a bohatí, jste měli možnost výběru, ale o náklonosti se moc hovořit nedalo.

I přes to, že jste volbu měli, jste se většinou se svou nastávající/svým nastávajícím neměli moc příležitost seznámit blíže, jeli jste spíš na základě vzhledu a majetku. A jaká muka to teprve musela být pro vašeho budoucího partnera, ten do toho nemohl mluvit vůbec, toto rozhodnutí připadalo rodičům, ne vám. Naštěstí je dnes jiná doba, a až na pár výjimek se o pocitech a emocích každý může vyjadřovat mnohem svobodněji.

Proč se stydíme o svých poklescích mluvit?

Poklesky se to nazývá z určitého důvodu. Znamená to, že kdybychom měli větší vůli, nebo lepší sebeovládání, vůbec by k nim nedocházelo. Lidi se za ně stydí, cítí hanbu kvůli tomu, že se takových aktů vůbec dopouští. Většinou se jedná o nevinné libůstky; jako například ujídání burákového másla prstem, noční plížení se do lednice pro pozdní svačinku, zvláštní kombinace jídel představující pro nás neuvěřitelnou dobrotu, nebo nárazové zhlédnutí série našeho oblíbeného seriálu.

Sice to není něco, čím se člověk může chlubit, ale dělá to tolik lidí, že přeci jen se není za co stydět, a stává se to častým tématem ke konverzaci. Určitou dávku odvahy už chce promluvit o našich sexuálních úchylkách, ale jak říkám, dnes už to rozhodně nepatří mezi tabu témata.

A o čem se nemluví, ale přeci jen se to děje? Odpověď najdeš v galerii!

 

 

 

 

 

 

 

Komentářů

komentáře